Moc hezky jsme se měli na Vánoce. Byli jsme poprvé jen ve třech jako rodina. Když jsem začala chodit s Jakubem, říkala jsem mu, že chci na Vánoce být vždycky s babičkou. Že to tak má být a že bych jinak byla smutná. Ale cítila jsem, že takhle je to správně.
Měli jsme stromeček jménem Jakub v květináči z Půjčovny stromků. S Jakubem jsme den předem připravili salát. Žádný dramatický úklidy, žádný chystání (s Marií Kie jsme napekly linecké a udělala jsem vaječňák – tolik k cukroví).
Na Štědrý den jsem šla s Mařenkou do kostela na Stross na jesličky, přinesly jsme si Betlémské světlo, co nám před domem zhaslo, ale naštěstí nám ho zapálili sousedi, co šli zrovna taky z kostela. Pak se šel projít Jakub s Mařenkou do Stromovky a já jsem mezitím upekla rybu a pro sebe osmažila celer.
Mařenka byla z venku vymrzlá a mezitím, co ji tatínek koupal v teplé vaně, přišel Ježíšek. Mařenka se prvně trochu bála a pak dělala na všechno óóóó a tak běhala a rozparádila se, že večer nemohla usnout.
Líbilo se mi, že 25. jsem (poprvé v životě) nemusela nikam jet. Byli jsme u nás doma a přišla máma a Jindřiška a Jára. 26. jsme vyrazili ku Znojmu, kde jsme se ubytovali v hotelu Happy Star, který svým vznikem nakopal hotelu Prestige **** (a který už dnes není Prestige ****) a svrhl ho z pozice nejlepší hotel na Znojemsku. V hotelu měli všechno, proč jsme chtěli do hotelu – bazén, telku na pokoji (Mařenka velké óóóó), dobré jídlo, víno (sama jsem ztrestala celou lahev Rulanského šedého, které mi pak Jakub ještě koupil domů) a překrásný západ slunce, který trhlinou nad obzorem zalil nás, kteří jsme vyběli koukat ven, a budovu a přilehlé vinice oranžovým světlem, jaké je jen tady u nás.
27. jsme navšívili babičku, spolu s ní dědu na hřbitově a taky sestry Boromejky, které přechovávají v Mor. Budějkách pohyblivý betlém Aloise Vajera. Na ten jsme chodívali na Hradiště, když jsem ještě byla malá. A teď je, spolu s Boromejkami, přestěhovaný v Budějkách.
A teď jsme doma a nějaký čas tu pobudeme a pofelíme.
Jo a k Vánocům jsem dostala iPad a Apple Pencil od svého muže, abych prý rozvíjela své kreslení. Jsem z toho celá pryč. A radost mám!
Czech